Mongolská kuchyně by se dala popsat synonymem „tuk“. Nemá-li restaurace k dispozici obrázkové menu, riskujete, že si k obědu objednáte tukové špalíčky s rýží. Mongolové jsou pastevci, v létě se proto jí skopové, v zimě hovězí. Drůbeží maso na jídelním lístku nehledejte. Přestože vajíčka ke snídani dostanete téměř všude, kuřecí je považováno za nevýživné maso. Každý kluk by měl jíst jedině hovězí, aby z něj vyrostl zdatný Mongol. Jako příloha ke kopci masa poslouží rýže nebo brambory, když budete mít štěstí, narazíte i na stopové množství mrkve. Vegetariáni si ale také přijdou na své, bezmasé jídlo se dá přece vyrobit tak, že odstraníte z hotového jídla to maso, ne?
Stáda dobytka nejsou však vhodná pouze na tři tučná jídla denně, z mléka se výrábějí sýry na stupnici: měkký, tvrdý až zubylámající. Vyhlášené je kyslé kobylí mléko a po večerech je třeba se zahřát domácí mléčnou vodkou. Opravdovou pochoutkou je pak sysel, kterého když se podaří chytit, má posvícení celá rodina. Příprava sysla je velmi specifická. Jeho bezhlavé torso se zvenku flambuje otevřeným ohněm, přičemž se z něj seškrabuje srst a veškeré tělní tekutiny se pomalu vaří až syslí břicho praskne. Šťáva se musí rychle zachránit, v tomto krvavě slaném vývaru se pak totiž namáčejí kousky hlodavcova masa při konzumaci. Recept jsme si soukromě nazvali – sysel ve vlastní šťávě. A nebo spíš šťáva ve vlastním syslovi?
