Daleko na severu, uprostřed ruské sibiře se rozkládá čtvrtmilionové město Norilsk. Střídají se tu dvě roční období – 9 měsíců zimy a 3 měsíce podzimu, půdu nahrazuje permafrost.
Norilsk vznikl z Gulagu a 80 % dnešní populace pracuje v továrně na výrobů slitin a sloučenin prvků celé Mendělejevovy soustavy. O tom vypovídá i stav životního prostředí, město se nevejde do škály tabulky znečištění ovzduší, zřejmě aby nezhoršovalo celostátní průměr. Jeden by si pomyslel, proč lidé v této oblasti ještě dobrovolně žijí. Odpověď je jednoduchá – drží je zde peníze. Chce-li zaměstnanec továrny odejít, zdvojnásobí mu plat a tím si jej udrží. Chce-li po čase odejít znova, situace se opakuje. Jediné, co pak člověka přiměje město konečně opustit, je zdraví.
To byl případ i Iljovy rodiny. Ilja žil v Norilsku do svých 18 let a do té doby neznal nic jiného než sníh a tmu. Sněhové vánice umí být tak silné, že během 30 minut dokáží zasypat auto, že už jej nikdo nenajde. Neví totiž, kde hledat. Důvtip a vynalézavost v těchto podmínkách je to, co vám může zachránit život. Iljova rodina si tak přivydělávala tím, že lidem nabíjela autobaterie. Mráz je totiž také důvodem k tomu, proč lidé v noci nevypínají motory. S největší pravděpodobností by vozidlo už nikdy nenastartovali. Ještě že je benzín v Rusku tak levný.
