Při první větší cestě za hranice rodné doliny se prý většině z nás nevyhne kulturní šok. V menší nebo větší míře asi jednou potká každého. Takže jsem se v Nepálu konečně dočkala i já.
Nepál je zemí, která rozhodně není pro slabší povahy. Nikdo by asi neočekával přehnaný luxus. My jsme předpokládali to nejhorší a proto jsme si už před příletem obstarali roušky na ústa. Přece jen je Nepál zemí sevřenou mezi Indií a Čínou – dvěmi snad nejšpinavějšími zeměmi světa. To nejhorší nás nicméně nepotkalo v prašném městě, ale naopak na vsi.
Při cestě autobusem z hor pozoruji dění venkova kolem. Jsou zrovna žně, lidé pracují na polích a sklízejí úrodu. U jednoho stavení používají k mlácení obilí jaka uvázaného u kůlu. Mladý kluk zvíře šlehá proutkem, aby chodilo stále dokola. Když v jednom momentu jak zvedne ocas, aby vykonal svou potřebu, kluk hbitě natáhne holou dlaň a celou nadílku do ní pochytá. No přece si nenechá srát do obilí.
