san #5 Seoraksan
Pokud byste si měli vybrat jeden jediný národní park, který při návštěvě Jižní Korey nevynechat, pak by to byl Seoraksan. Je označován za jeden z nejhezčích, ne-li ten úplně nejkrásnější. To má ale taky malou nevýhodu. Park je na podzim přelidněn asi jako obchodní centra před Vánoci.
Národní park Seoraksan se rozkládá na východu země, poblíž severokorejských hranic. Tudíž nedaleko od Pchjongčchangu, dějiště letošní zimní Olympiády. Městem pouze projíždíme, ale přípravy byly na podzim 2017 již v plném proudu. Náš výchozí bod pro výlet do parku je městečko Sokčo. První věcí, která nás po výstupu z autobusu překvapí, jsou nápisy v ruštině všude kolem. Po chvíli ale zjišťujeme, že ze Sokčo jezdí přímý trajekt do Vladivostoku, a uvědomíme si, že odsud Rusko vlastně není vůbec daleko.
O tom, že v parku bude narváno, se přesvědčujeme už při čekání na autobus MHD, který má jezdit v desetiminutových intervalech, ale první se dokodrcá až po tři čtvrtě hodině čekání. V autobusu pak ale strávíme mnohem delší dobu a říkáme si, že bychom tam dřív byli pěšky. Když se konečně dostaneme ke vstupu do parku, jsou tři hodiny odpoledne. A to jsme vstávali v půl šesté s vidinou toho, že na místo dorazíme před obědem. Velký výlet tak už dnes nemá smysl, volíme jen krátký okruh.
K chrámu Sinheungsa s bronzovou sochou Buddhy vede ještě betonový chodník, za ním už se ale mění jen na kamenný a se zhoršující se cestou ubývá i hi-tec důchodců. Překvapením je ale pro změnu toaleta uprostřed parku, ke které se dá dostat pouze přeskakováním po kamenech. Vedle pánů a dam mají i kabinku pro vozíčkáře. Jsou tu připraveni opravdu na všechno.
V Seoraksanu jsme navštívili dva chrámy, které jsou zabudovány přímo do skály. S výhledem na park pod námi jsme si dopřáli svačinku, se kterou nám ochotně pomohly veverky, které se nebály nám jíst rovnou z ruky.
Stan v kempu už stavíme za tmy, od brány parku jsme šli ještě hodinu pěšky. Cestou se ale ještě zastavujeme v malé restauraci, která by se dala nejlépe přirovnat k masně. Z pultu si vybíráme maso, které nám majitel naporcuje, ale přípravu nechá na nás. Dostáváme plynový vařič a maso připravujeme na rozžhavené plotýnce. Obsluha za námi několikrát přijde, aby poupravila náš styl přípravy. Tak například maso se tady krájí jedině nůžkami.
V noci už pociťujeme přicházející podzim a ráno si tak dopřáváme snídani ještě ve spacáku, v rámci úspor jsme si palačinky s nutellou předpřipravili ještě v Daejeonu. Potřebujeme energii, dnes máme v plánu výšlap k maličkému chrámu ukrytému v jeskyni na strmé stěně vysoké skály.
K jeskyni Geumgang vedou sice nekonečné, ale v konečném důsledku pohodlné schody. Jak se sem ale mniši dostávali v minulosti je nám záhadou. Snad právě silou víry. Chvíli nás napadá, proč jsme se raději nevydali na protější kopec, kam vede lanovka.
Když se ale vyškrábeme nahoru, mnich uvnitř se zrovna věnuje modlitbě. My si tak za zvuku jeho zpěvu užíváme výhledy do okolí. Na strmých skalách poskakují kozy a s přibývající nadmořskou výškou se rozšiřuje i barevná paleta.
Zároveň nás zaujme mnichův skromný příbytek. Do jeskyně se totiž vejde jen maličká modlitebna a postel, nic víc. Voda prokapává ze skal do nachystané misky. Kouzlo lehce kazí jen zavedená elektřina, které si také po chvilce všímáme. Ale kdo by mu to měl za zlé. V Koreji mniši běžně vlastní i nejnovější smartphones.
Před odjezdem z parku jdeme navštívit ještě vodopád Biryong. U toho nás jako obvykle zastaví skupinka Korejců a vyptává se, odkud jsme. Na odpověď „Czech Republic“ se většinou dočkáme jen nechápavých výrazů, proto jsme si zvykli rovnou říkat „Čekó“, načež se Asiatům rozzáří oči a začnou vzpomínat na svou dovolenou v Praze. Zdá se, že Korejci mají Prahu povinně na svém cestovním bucket listu, drtivá většina těch, které jsme potkali, v Praze už byli. A v Krumlově taky.
Park Seoraksan je opravdu jedno z nejhezčích míst, které můžete na podzim navštívit. Užíváme si poslední výhledy a chroupeme přitom jablka a sušenky. Jablka nám s úsměvem daroval úplně cizí pán. Jen tak. Na to přispěchala jiná paní a do ruky nám strčila sušenky, asi aby nebyla pozadu. O to, že nebudeme mít v Koreji co jíst, se opravdu bát nemusíme.
A na závěr opět bonus v podobě krátkého neúspěšně vandalského videa.
V Jižní Koreji je celkem 22 národních parků, z toho 17 v horách, 4 na pobřeží a na moři a 1 historický park. Přehledné informace o nich najdete na stránkách Národních parků Jižní Koreji.
