Nebe, peklo, ráj

Člověk by měl být dobrý. A nejlépe by měl být dobrý nezištně. Většinu z nás k tomu vede nějaké přesvědčení, ať už je to osobní prospěch, víra nebo boží mlýny. Někdo zase  věří v karmu, jiní v reinkarnaci. Co je považováno za dobré a co za špatné je ale často velmi subjektivní.

V Mongolsku mají už po staletí jednoduchý systém na to, jak rozpoznat dobrého člověka od toho špatného. Když člověk zemře, není pohřben do země, jako je tomu třeba u nás. Jeho tělo je vyneseno na vrchol kopce, kde je ponecháno predátorům. Když se do něj pustí nebeská stvoření – ptáci a létající hmyz, byl to člověk hodný a vedl správný život. Pokud si ale na mršině pochutnají divocí psi, vlci a brouci, jednalo se o osobu zlou a měla by být zapomenuta. Jak asi většina z vás odtuší, má tento systém jednu malou nevýhodu. To, s jakým člověkem máte tu čest, se dozvíte až po jeho smrti.

Podpořte autora
Sdílejte