
Rusko nelze rozumem pochopit. To jsou slova ruského publicisty Fjodora Ivanoviče Tjutčeva. Jednou z věcí, které jsme měli problém porozumět a nechápeme ji stále, je systém odvodu mužů na vojnu. Branci mezi 18-27 lety mají povinnost splnit roční výcvik v armádě.
Výjimku dostávají lékaři, studenti a ti, kteří mají mladší než 3 leté dítě. Není to ale až tak jednoduché. Nestráví-li muž rok svého mládí v kasárnách, je mu až do jeho 27 let odepřen cestovní pas. Student má studovat, lékař léčit a otec od rodiny zaopatřit ženu a děti. K čemu by tedy potřebovali cestovat? Jedinými zeměmi, které mohou po tuto dobu navštívit, jsou spřízněné sousední státy jako Bělorusko, Gruzie nebo Kazachstán. Dál se nedostanou.
Velkou komplikaci ale způsobuje migrace mladých lidí uvnitř Ruské federace. Ta má několik regionů a žádný centrální registr. Rozhodne-li se muž před odvodem přestěhovat do jiného regionu, může se lehce stát, že se pro vojsko stane neviditelným. Zřejmě se jedná o chybu systému, ale nijak ojedinělou. O nespolehlivosti této organizace vypovídá příběh jednoho mladého muže, kterému až do jeho 27 let nepřišel povolávací dopis k nastoupení branné povinnosti. Trpělivě vyčkal dne svých 28. narozenin a rozhodl se zažalovat stát za to, že mu upřel možnost chránit svou zemi. A tento spor vyhrál.