Střední věková kategorie jakoby se z Gruzie vytratila. Celý den potkáváte jen děti a důchodce. Kromě partičky dámy, je oblíbenou volnočasovou aktivitou gruzínské stařešiny vysedávání na ulici a pozorování děje kolem. A takový turista s batohem na zádech je vítaným zpestřením každodenního stereotypu.
Proto když žádáme o radu na cestu náhodného dědouška, nedostaneme ji dřív, než podstoupíme palbu otázek – kdo jsme, odkud jsme, co tady děláme a kam máme namířeno. Jakmile se stařík dovídá, že jsme z České republiky, div se na místě nerozpláče: „Československo? Tam jsem přece byl na vojně! Jel jsem tam v osmašedesátém!“.
„Heh, v šedesátémosmém? Cos tam asi dělal, dědo?“ říkáme si v duchu, nemáme však to srdce jej při vzpomínání na mládí nijak přerušovat.
Nostalgický děda nás na rozloučenou všechny po jednom objímá a dává pusu s pořádným mlasknutím. Na každou tvář jednu.
