Pod střechou Himalájí

Do Nepálu se nám po blahu Jižní Korey vůbec nechtělo. Nevěděli jsme moc, co očekávat, a možná i proto nás země v každém ohledu překvapila. Do Nepálu se asi nebudeme vracet ani kvůli horám, ani kvůli lidem (hor jsme si užili dost a neuplynul den, kdy by nás místní nevytočili doběla), ale přesto se vracet budeme rádi. Tahle země má prostě své kouzlo, atmosféru a pro nás stále spoustu neprozkoumaných zákoutí. NAMASTE.

První, co nás v Nepálu přivítalo, byl PRACH, SMOG a výfukové PLYNY. S rouškami na ústech jsme rozhodně za exoty nebyli, nosí je i místní, kteří si své utrpení z prachu ale zkracují tím, že k tomu ještě kouří. Mimochodem hlavnímu městu se z těchto důvodů přezdívá DUSTMANDU.

Batůžky už ze strachu z kapsářů nenosíme na zádech, ale na břiše. Má to své výhody, po dobrém obědu aspoň skryjete nafouknuté bříško.

Oslovují nás tu „MADAM“ a „SIRE“.

Často tady mluví jen na Doma a Dari spíš opomínají. Je to samé: „Dobrý den, pane.“ a „Jak Vám chutnalo, pane?“. O dobrý den a dobrou chuť Dari se tu moc nestarají. Jako introvertovi jí tolik nevadilo, že se nemusela vybavovat s prodejci bůhvíčeho, jako emancipovaná žena se ale samozřejmě cítila dotčena.

Čaj MASALA, na který jsme se moc těšili, nás bohužel zklamal. I doma si ho umíme uvařit lépe.

Doma už nebaví posté zdlouhavě vysvětlovat náš vztah, tak na otázku: „To je tvoje žena?“ jen rezignovaně kývá hlavou.

Celá země je v neustálé rekonstrukci. O bezpečnost se tu ale nikdo nestará, nás třeba zaujalo všudypřítomné lešení z BAMBUSU.

Setkali jsme se tu s pro nás zatím asi největší BÍDOU. Lidé a celé rodiny i s dětmi v některých oblastech žijí v chatrčích z pár plechů, spí na dekách na zemi a oheň na zahřátí si rozdělávají se sousedy na ulici.

Země po ničivém zemětřesení volá o pomoc ze zahraničí. Chtějí peníze a dobrovolničení. Při cestě do hor ale potkáte nespočet Nepálců, kteří jen vysedávají u cesty a čekají, až si u nich někdo koupí CocaColu nebo toaletní papír.

Doprava v zemi je jedna veká KATASTROFA. Holt Asie.

HIMAL v nepálštině znamená hora, takže jak přeložíte název nejvyššího pohoří světa?

Po hlavním městě se nepotulují jen psi, ale i krávy, kozy, opice, slepice a další domácí zvířata.

Za ublížení KRÁVĚ je trest vězení, krávy se tu nejí. Ale jak ani buvol přece kráva není, že?

Začínáme smlouvat. S přiblížením se jihovýchodní Asii se musíme obrnit trpělivostí a když chceme ušetřit, musíme si cenu usmlouvat. Ze začátku nám to dělá problémy, ale na konci putování po Nepálu už to Dom bere jako sport.

Obchodníci prodají úplně vše. Obal na spacák? Rozhodně GORE-TEX! Ponožky ADIDAS? Sedm dní nesmrdí!

I přes davy turistů nám učarovala čtvrt THAMEL. Je plná obchůdků s oblečením, čajem, obrazy a pouliční prodejci doplní vše, co si jen můžete přát. V restauracích na střechách bychom mohli vysedávat celé dny.

DAL BHAT. Je to jen rýže, brambory s kari, zeleninou a čočkovou polévkou. Ale i tak se na něm dá vypěstovat závislost.

Průvodce v horách je vlastně spíš takový číšník. Občas i uvaří, ale to je tak všechno, k čemu maník je.

Nepál je jako IKEA. Všechny jednotlivé položky jsou tu hrozně levné a až u pokladny zjistíte, že jste zase utratili polovinu výplaty.

Podpořte autora
Sdílejte