san #7 Daedunsan
Poslední týden v Jižní Koreji jsme chtěli pouze cestovat, zase na chvíli skončit s prací a podívat se na místa, která jsme dosud nestihli navštívit. Před odjezdem z Daejeonu nám ale zbývalo prozkoumat ještě jeden národní park v okolí. Lákadlem tohoto parku byly žebříky.
Cesta do parku byla trošku krkolomná, on totiž někdo zaspal, někomu druhému se nechtělo a k tomu měl autobus zpoždění.
Ale dorazili jsme tam. Čekala nás ale jen krátká procházka, co nevidět bude tma.
Z vrcholu kopce si tak užíváme výhled na západ Slunce. Focení má poprvé výhodu. Už jsme vám říkali, jak jsme v Mongolsku spadli na motorce a kromě Dari kotníku rozflákali i objektiv? Tak po měsíci jsme konečně zajistili náhradu. Dom po své výpravě na horu Biribong zajel do Olympus centra a nevrátil se s jedním objektivem, ale rovnou se dvěma. K tomu dostal jako dárek několik filtrů, čistící sadu a ochranný obal na objektiv. Nejlepší na celém nákupu byla jeho cena. Oproti tomu, kdybych to všechno pořídili doma, jsme ušetřili tisíce korun! Až příště budeme dokupovat fotografickou techniku, poletíme pro ni do Koreji. I s letenkou na tom ušetříme a ještě si uděláme pěkný výlet.
Začíná se stmívat a my trošku panikaříme. Jestli nestihneme poslední lanovku, půjdeme pořádný kus z kopce dolů potmě, jen za svitu mobilních telefonů. V parku nepotkáme ani živáčka, což naši obavu jen živí.
Když se konečně dostaneme k oněm žebříkům, kvůli kterým jsme sem vlastně jeli, jen rychle je proběhneme. Otázkou tady vlastně je, kdy se ze schodů stává žebřík. Sklon odhadujeme tak na 70°.
Pádíme na lanovku. Něco nám říká, že pokud vůbec nějaká pojede, tak poslední v šest hodin večer. Za pět minut šest jsme v horní kabině a průvodčí už nás žene do kabiny. Opravdu jsme stihli tu poslední možnou.
V lanovce se s námi dá do řeči postarší pán a než stihneme sjet z kopce, oznámí nám, že s ním půjdeme na večeři. Odmítnutí nepřipadá v úvahu. Po cestě se k nám přidá ještě mladá Korejka, kterou jsme zachránili ze tmy, když jsme jí ukázali branku v plotě, který ohraničuje celý park. Angličtina ani jednoho z našich společníků nebyla nijak zářná, nevíme tak, jestli jsme správně pochopili, že se oba dva jmenovali Kim.
Zpátky ve městě jsme obešli tři restaurace, než byl pan Kim konečně spokojený. A objednal tradiční korejskou kimči polévku. Kimči je většinou přidáváno jako příloha k jídlu. Jedná se o zelí naložené v půlkile soli a dvou kilech čili papriček. Pokrm si buď zamilujete, nebo ho budete nesnášet. My jsme si role rozdělili. Dom ho jedl po kilech, čímž si přivodil kopřivku. A Dari z něj pálila žáha od prvního dne.
V Jižní Koreji je celkem 22 národních parků, z toho 17 v horách, 4 na pobřeží a na moři a 1 historický park. Přehledné informace o nich najdete na stránkách Národních parků Jižní Koreji.
