Přípravy na dlouhou trať

Sbalit pár triček, opalovací krém a jedem? To těžko! Jak vypadá taková příprava na cestu, která je delší než dva týdny v Chorvatsku? Dom si myslel, že v tom žádný rozdíl nebude. Zhruba půl roku před cestou ho ale z omylu vyvedla Dari, když se zmínila o očkování, které nějakou dobu zabere. Vzpomenete-li si na něj měsíc před odjezdem, není šance všechno stihnout.

Na očkování to chce čas

Dom se tedy objednal na první dávku očkování proti Žluté zimnici a na té samé schůzce si s doktorkou domluvili dalších 8 seancí, na kterých mu pokaždé píchne injekci. Měl štěstí, přišel na den přesně, protože poslední dávka mu vycházela den před odjezdem. Dřív dát nešla a jinde už prostě čas nebyl. Mezi dávkami je potřeba počítat s minimálním rozestupem, což je 14 dní, u Japonské encefalitidy je to dokonce měsíc. Proočkovat jsme se nechali opravdu důkladně. Argumenty pro – zdraví prostě nechceme riskovat. Tečka. A přestože je šance na onemocnění například meningitidou minimální, následky mohou být fatální, a tohle jsme si na triko vzít nechtěli. Argumenty proti – cena, a že jsme se pokaždé ošívali při zadávání PINu u placení. Příznivci přírodní medicíny mohou namítnout, že očkování zdraví škodí, ještě když jsou takhle pospolu, nicméně zdravý dospělý jedinec, a to my jsme rovnou dvojice, to hravě zvládne.

A na kolik takové očkování vyjde a jaké všechny nemoci vás mohou postihnout? Koukněte do grafu. Očkovat jsme se nechali v očkovacím centru Avenier, kde se nám podařilo získat množstevní slevu. Nicméně podobných center je určitě víc.

Čím širší injekce, tím bylo očkování dražší. Výška náplně určuje počet dávek.

Víte, jak přežít v přírodě?

Další takovou přípravnou akcí byl kurz přežití v přírodě. Přeci jen, aby člověk přežil v přírodě, tak by měl jít na nějaký seminář, ideálně pouze teoretický (to, aby se mu před cestou nic nestalo). Takže Dom ještě s pár kamarády absolvoval kurz, který se konal v Krušných horách. Naučili se rozdělávat oheň křesáním, vyrobili si vlastní luk, vyzkoušeli, jak tělo reaguje na podchlazení, lezli přes řeku pomocí tzv. francouzské metody, jedli sarančata ze zverimexu a naučili se ovládat buzolu.

Nechtělo by to ostré fotky?

Dom absolvoval kurz cestovatelské fotografie od Pavla Svobody. Kurz byl o tom, jak fotit. Jak fotit pěkně. Jak fotit ostře. Jak fotit zajímavě. Netvrdí, že už to ví. Jen ví, co by na fotce mělo být. Jak toho dosáhnout je věc jiná 🙂

Dari se taky chtěla fotografii přiučit a navštívila tak fotokurz Jaroslava Hory z horoviny.cz. Naučila se základy, co je to clona, závěrka a k čemu jsou dobré, ale taky si vyzkoušela například techniku švenkování nebo pravidla focení portrétu.

Suma sumárum, Dari vidí kompozici, Dom ví, jak to zmáčknout. Když to dáme dohromady, snad ty fotky za něco budou stát.

Jaké oblečení?

Nejdéle nám trvalo pořizování veškerého potřebného vybavení. Chceme mít co nejlehčí krosny a na to naše existující oblečení rozhodně nebylo připraveno, takže jsme sháněli co nejlehčí karimatku, spacák, stan, ešus, prostě vše, co je potřeba. V rámci přehledu jsme to navážili a dali do tabulky, jakmile budeme mít kompletní seznam, přidáme i odkaz 🙂

Domácí blešák

Stěhujeme se. Krabicemi plníme sklepy a půdy příbuzných, ale i tak se chceme pár přebytečností zbavit. Dari se proto s těžkým srdcem rozhodla rozprodat část svého šatníku. Vyráží na bleší trh nebo oblečení nabízí online. Máte-li někdo zájem o nějaký kousek, koukněte na vinted.cz.

Pofoukám ti na bolístku

Dom si uvědomil, že by byl rád na cestě v bezpečí, a tak poslal Dari na zdravotnický kurz pro cestovatele. Pod vedením Martina Váši z kurzprozivot.cz si osvojila nejen základní život zachraňující úkony, ale taky se teoreticky připravila na situace, které je na cestě mohou potkat. Takže už víme, jak správně vytáhnout klíště, jak zavést nosní vzduchovod nebo provést hrudní punkci. Doufáme jen, že na praxi nikdy nedojde.

Svět je i pod vodou

Na cestě toho chceme vyzkoušet co nejvíc. Jednou z aktivit, která nás hodně láká je potápění. A připravovat jsme se na něj začali už doma. V lomu Srní jsme si vyzkoušeli, jaké je to dýchat ve skafandru, a pozdravili místní obyvatele – kapry, štiky a sumce.

Fixami, akvarelem i tužkou

Blog jsme začali vytvářet teprve s přípravou této cesty, ale deníčky z cest jsme si psali už od první společné dovolené. A nejen psali, ale i kreslili. Znáte to, čmáranice, ze které jen stěží někdo rozezná strom od dopravní značky. Aby naše deníky, a nejen ty, měly nějakou kulturu, přihlásila se Dari na kurzy kreslení. První kurz – Kreslení pravou mozkovou hemisférou absolvovala už na podzim a chvíli před odjezdem se přihlásila na kurz Skicování ve výtvarné škole Draw Planet. Koukněte, jestli to mělo cenu 🙂

Uno – Dos – Tres – Cuatro!

Pokud půjde vše podle plánu, chtěli bychom naši (dvouletou) cestu zakončit na Kubě. Láká nás kubánská kultura, lidé i příroda. Ale především si chceme v rumovém opojení s místními zatancovat salsu. A na to jsme se na jaře připravovali v taneční škole Voila pod vedením lektorů Jonáše a Míši. Jestli si něco z jejich lekcí budeme pamatovat je však ve hvězdách 🙂