Srací deník

Nervozita dělá své a žaludeční potíže na sebe nenechají dlouho čekat.

Ten pohled, když po vykonání potřeby na záchodku ve vlaku vyjdete ze dveří a tam už čeká nasupená bába s dítětem.

Občas je to namále,
ale Dom má rychlé sandále.

Je mnohem jednodužší hledat záchod
v lese, nežli ve velkoměstě.

Dom: „A z čeho oni tu pavučinu vlastně dělaj, ti pavoucí?“

Dari: „Z prdele!“

Někdy je jen ticho před bouří.

Bouře udeří náhle, ale v celé své kráse a síle.

Nejlepší recept na ploché bříško?
Vysrat a vyblít se z podoby!

Černé uhlí zůstává černé.
Stále.
Jakože napořád.
FAKT.

Nechceme srát do díry,
stavíme si mohyly.

Och, ty luxusní záchodky ve frenčízách.

Středa. Toaleťák bude třeba.

Jak je důležité míti penis.

Olchon je ostrovem šamanismu.
My vyvoláváme duchy.
Není tu o ně nouze.

I v městečku Khužiru
spoléhají na díru.

Dom, co krok to prd.

Díra přetekla.

V Ulan-Ude mají malou kavárnu. Příjemná Burjatka vám tam připraví čaj s mlékem, klobásu ke snídani nebo třeba palačinky se salkem. A třeba hned dvakrát. No a vy pak serete v městském parku za keřem.

Nechceš-li jen v kuse srát,
Endiaron bude tvůj kamarád.

Když v národním parku najdete dlouho nepoužívanou kadiboudu, můžete si gratulovat. Obsah je zasypaný pískem a vy se cítíte jako úplně první návštěvník a kocháte se vůní dřeva.
Totéž ale nemůžou říct mravenečkové, kteří si na dně vytvořili své mraveniště.
Je mi líto, kamarádi, musím.

Před kamenem, za kamenem,
nikdo nesmí stát
nebo nebudu srát.

800 metrů.
To je vzdálenost, kterou za den ujdete, chodíte-li jen mezi záchodem a postelí.

SLEEP.EAT.SHIT.REPEAT.

I ve 30 letech můžete mít prdíky.

Mongolové dotáhli díru do dalšího levelu.
Nechodíte na díru, chodíte do díry.

Co chytnete, když budete sdílet jačí mléko a sýr s místními?

A) SRAČKU
B) OPAR
C) KRÁLÍKA

Odpověď: B

Neříká se do prdele, ale do řiti.
Protože letadlo se nezprdelí, ale zřítí.

Je to tady zase,
sračka jako prase.

Zvažujeme koupi černouhelných dolů
v Ostravě.

Hov - na,   hov - ná   všu - de

sa - má,    hov - na.

Mongolové na vrcholcích kopců staví pomníky z dřevěných tyčí a kamení, věší na ně barevné stuhy a modlí se u nich. Nikdo ale neví, jak přesně tyto mohyly vznikly.

My to víme, pár jsme jich založili.

Oj!
Ojojoj-oj! Ojojoj.
   .
   .
   .
A jaké zvuky vydáváte vy, když se vám náhle zachce?

No, už nás to začíná srát a bojíme se, že to v Koreji začne i pálit.

V Koreji to začalo pálit.

Milí čtenáři,

doufáme, že jste si tuto exkurzi do našich střev užili a četli jste ji vykřikujíce: "No to mě poser!" nebo "Hovno!".

A snad nám i nadále zachováte přízeň nebo prostě dorazíte běhat s námi.

Naši voňaví spoluobčané. Rok se s rokem sešel a vás stále zajímají naše střeva.
Pokud chcete vědět, odkud vítr vane, klikejte doleva.
Jestli vás zajímá, kde je zahrabaná latrína, klikejte vpravo.

Už zase tu něco smrdí!
Čípak to jsou asi prdy?

Uklouzl jsi na hovně? Ne, na kapradí.

Zrádné jsou barvy podzimu. Nikdy nevíte, co je spadlý list, a co hovno.

Ups, jsem to ale dirka.

Úspěch v období průjmů je to, když si prdnete a vyjde pouze plynné skupenství.

Bublá potůček. Bublá voda na čaj. Bubble tea. Bublá moje břicho. Bublanina.

To ses uprd nebo rovnou posral?

Zase žerem suché bagety.

Sloní prdy nesmrdí. Ale jsou slyšet.

Připadám si zneužita. Poprvé v životě jsem byla nucena použít záchodovou spršku.

"Už tam budem? Se počůrám!"
"Nepočůráš, jsi už velká holka!"
"Ale tohle je velká čůrka."

Nechceš plínu?
Nežer hlínu!

Po roce na cestě začněte mít radost z maličkostí.
Jednou takovou je i pevné hovínko.

ZasRáno!

Ta radost, když se ze záchoda ozve tekoucí zvuk a zvolání: "Wohoo, bez držení!"

Lidé rádi šnorchlují se želvami.
Želvy jsou tam, kde je jejich jídlo.
Želví jídlo rádo roste tam, kde se do moře vypouštějí lidské výkaly.

Útesy. Rozbouřené moře. Maják. A křik ptáků. Idylka?

Přijedete na parkoviště. Na kapotu vám přistane hovno. Podíváte se z okýnka. Asi tucet racků má pocit, že přijel zmrzlinář.Při výstupu z auta jich pár odletí a vy automaticky zvedáte zrak, jestli nejste v dostřelu. Na parkovišti to vypadá jako na minovém poli...

...Šlapete v hovnech. Nasazujete čepici, klobouk, deštník, třeba i igelitovou tašku. Lepší čistit hovno z oblečení, nežli z vlasů. Po 5 ostražitých minutách plných strachu se na nějaký maják a útesy a rozbouřené moře můžete leda tak vy..at, sbalíte svých pár švestek a jedete dál.

D? Tvoje prdy smrdí jako každý jiný prd.
D? To není vůbec žádná pravda, moje prdy voní po květinkách!

A už se zase bavíme o hovnech.

A to je všechno přátelé, už jsme vás nechali nakouknout pod záchodové prkýnko dost.