O domorodé kmeny s prastarými tradicemi není v Indonésii nouze. A čím dále od civilizace zabloudíte, tím prapodivnější rituály objevíte. Občas ale není radno zatoulat se moc daleko. Před jedním takovým kmenem nás varoval i zarputilý katolík Benedikt. Ve vesnici Wologai prý žijí lidé, kteří na výrobu bubnů používají lidskou kůži. Unášejí osoby z jiných vesnic a do vlastních řad sáhnou jen když je největší nouze. Další zdroje zase hovoří o tom, že byl buben před dvěmi lety ukraden a zřejmě se čeká na novou oběť. Neočekáváme, že bychom se s takovým kmenem měli šanci potkat a příhodu rychle pouštíme z hlavy.
Až do doby, než se ocitneme v oblasti, kde místní při vymýšlení názvů vesnic fantazií zrovna neoplývali. Vedle Wololele je tu Wolokoli, přes cestu Wolosoko, na kopci Wolojita. Vy pak marně pátráte v paměti, jak se kruci jmenovala ta kůžechtivá dědinka, které se chcete vyhnout, a v hlavě se vám přitom rojí představa bubnů potažených lidskou kůží. Bílé bubny z turisty bílého, černé z černého.
